4. října
Našeho serafínského Otce Františka, jáhna, zakladatele tří řádů
Slavnost
Narodil se v Assisi roku 1182. Jeho křestní jméno bylo Jan. Po lehkomyslně prožitém mládí se obrátil, zřekl se otcovského majetku a dal se do služby jen Bohu (1206). Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství 3. řádu (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V letech 1217–1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219–1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o vánocích 1223 živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Alverně objevila na jeho těle (1224), připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv stvoření. Zemřel 3. října 1226. Za svatého byl prohlášen už 16. července 1228 papežem Řehořem IX.
První nešpory
Hymnus
Už zahalily noční tmy
obzory zemské v šíř i v dál,
když přišla chvíle poslední
pro Otce, jenž ji předvídal.
Jaký to neochvějný muž
víry, jež nemá obdoby,
a jaké lásky žhavý nůž
proniká jeho útroby.
Smutni si jeho synové
před jeho lůžko klekají:
»Pastýři, slabé stádo své
proč opouštíš už?« vzdychají.
On zvedne k nebi s vroucností
zrak i zesláblou pravici,
řka: »Ať vás Boží milosti
skrápí déšť osvěžující.
Ať vašim myslím každý klam
a vašim domům nečestnost
se vyhne, aby v srdcích vám
rozkvétat mohla stále ctnost!«
Po těchto slovech jeho duch
pozemské kraje opouští
a on, už nebešťanů druh,
jak hvězda se v noc temnou skví.
Buď sláva Otci se Synem,
buď Těšiteli stejná čest.
Kéž věčnou slávou odměněn
je i z nás každý v říši hvězd. Amen.
Žalmy
1. ant. František, muž katolický a zcela apoštolský, byl poslán, aby připravil cestu evangeliu pokoje.
Žalm 112 (111)
Blaze muži, který se bojí Hospodina, * který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo, * pokolení řádných lidí bude požehnáno.
Hojnost a bohatství budou v jeho domě * a jeho štědrost potrvá navždy. –
Září v temnotách jako světlo řádným lidem, * je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý.
Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, * stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá, * ve věčné paměti bude spravedlivý. –
Nemusí se obávat zlé zprávy, * jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, * dokud neuzří své protivníky ve zmatku.
Rozděluje, dává chudým, † jeho štědrost potrvá navždy, * jeho moc poroste v slávě. –
Uzří to hříšník a rozzlobí se, † bude skřípat zuby a zchřadne; * zajde touha bezbožníků.
Ant. František, muž katolický a zcela apoštolský, byl poslán, aby připravil cestu evangeliu pokoje.
2. ant. Za svého života opravil dům Boží, za svých dnů opevnil chrám.
Žalm 147, 12–20
Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, * chval svého Boha, Sióne,
že zpevnil závory tvých bran, * požehnal tvým synům v tobě.
Zjednal tvému území pokoj * a sytí tě jadrnou pšenicí.
Sesílá svůj rozkaz na zemi, * rychle běží jeho slovo. –
Dává sníh jako vlnu, * jíní sype jako popel.
Shazuje své krupobití jako drobty chleba, * jeho mrazem tuhnou vody.
Posílá své slovo, a rozpouští je, * poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí. –
Oznámil své slovo Jakubovi, * své zákony a přikázání Izraeli.
Tak nejednal se žádným národem: * nesdělil jim svá přikázání.
Ant. Za svého života opravil dům Boží, za svých dnů opevnil chrám.
3. ant. Vyveď mě ze žaláře, obklopí mě spravedliví, až se mě ujmeš.
Žalm 142 (141)
Hlasitě k Hospodinu volám, * hlasitě Hospodina zapřísahám.
Vylévám před ním svou starost, * svou tíseň mu vypravuji. –
Když můj duch ve mně chřadne, * ty znáš mou cestu.
Na stezce, po níž kráčím, * mi nastražili léčku.
Hledím napravo a vidím, * že nikdo nemá na mě ohled.
Nemám se kam utéci, * nikdo se nestará o můj život. –
Volám k tobě, Hospodine, † říkám: tys mé útočiště, * můj úděl v zemi živých.
Všimni si mého nářku, * vždyť jsem tak zbědovaný.
Vysvoboď mě od těch, kdo mě pronásledují, * jsou silnější než já. –
Vyveď mě ze žaláře, * abych chválil tvé jméno.
Obklopí mě spravedliví, * až se mě ujmeš.
Ant. Vyveď mě ze žaláře, obklopí mě spravedliví, až se mě ujmeš.
Krátké čtení Řím 8, 10–11
Je-li ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je plný života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.
Zpěv po krátkém čtení
O. František, chudý a pokorný, * vešel do nebe bohatý. František.
V. Vítán nebeskými zástupy * vešel do nebe bohatý. Sláva Otci. František.
Ant. ke kant. P. M. František, Bohu zcela poslušný, kázal všemu stvoření, aby chválilo svého Stvořitele.
Prosby
Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k svatému životu a volejme:
Prosíme tě, vyslyš nás.
Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,
– dej, ať i my jdeme v jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.
Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,
– abychom upřímně žili v poslušnosti, bez majetku a v čistotě.
Otče svatý, který rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,
– dej, ať serafínského Otce následujeme v pokoře.
Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,
– nauč nás, abychom vždy s radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.
Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,
– ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.
Otče náš.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Uvedení do první modlitby dne
Ant. Pojďme, klaňme se Kristu Králi, který povyšuje pokorné.
Modlitba se čtením
Hymnus
František, perla milosti,
vzor těch, kdo poníženi jsou,
dosáhl věčných radostí
a skví se slávou nebeskou.
Podřídil hrdost tělesnou
zákonu ducha vyššímu
a vítězstvím sám nad sebou
zdolal svět, hřích – zla příčinu.
Pro bratry štípil vinici
na poli svaté chudoby,
jim sloužil za vzor zářící,
jak žít pln pravé svobody.
K snaze o věčné poklady
získal tak davy chudiny,
do blahé rajské zahrady
volal je skutky zářnými.
Všem skvěl se mravy, učením
i zázraky se zaskvíval,
tak v čele stál, že věrným svým
jak mocný maják do tmy plál.
K vládci všech vládců, v jeho chrám
rač dovést, Otče, žáky své,
Kristovy učedníky chraň
výsadou spásy nebeské.
Vzývejme Krista zároveň
Otce i Ducha každý den:
Jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás prosící. Amen.
Žalmy
1. ant. Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v zemi mé chudoby.
Žalm 1
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, † nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, * a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně * a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. –
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, * ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne * a daří se mu vše, co koná. –
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: * jsou jako pleva rozvátá větrem.
Proto neobstojí bezbožní na soudu * ani hříšní ve shromáždění spravedlivých.
Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, * ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Ant. Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v zemi mé chudoby.
2. ant. Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.
Žalm 8
Hospodine, náš Pane, † jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, * svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, * abys umlčel pomstychtivého nepřítele. –
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, * na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš, * co je smrtelník, že se o něho staráš? –
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, * ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou, * položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek, * k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři, * vše, co se hemží na stezkách moří. –
Hospodine, náš Pane, * jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Ant. Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.
3. ant. Odumřel jsem světu a můj život je s Kristem skryt v Bohu.
Žalm 15 (14)
Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, * kdo přebývat na tvé svaté hoře? –
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, † upřímně smýšlí ve svém srdci, * svým jazykem nepomlouvá,
nečiní příkoří svému bližnímu, * netupí svého souseda. –
Nešlechetným člověkem pohrdá, * ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina.
Nemění přísahu, i když je mu na škodu, † nelichvařísvými penězi * a nebere úplatky proti nevinnému. –
Kdo takto jedná, * nikdy nezakolísá!
Ant. Odumřel jsem světu a můj život je s Kristem skryt v Bohu.
V. Označil jsi, Pane, svého služebníka Františka.
O. Znamením našeho vykoupení.
První čtení
Z knihy Sirachovcovy 50, 1.4–10.12.20–24.28–29
Jako zářící slunce, tak on zazářil v chrámu Božím Za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.
Staral se o svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Jak byl vznešený, když obklopen lidem vycházel z pozadí chrámové opony! Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v úplňku o dnech slavnosti, jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v nádherných oblacích, jako růžový květ mezi větvovím na jaře, jako lilie u vodního pramene, jako porost Libanonu za letních dnů, jako oheň z kadidla v kadidelnici, jako nádoba z masivního zlata, zdobená všelikými drahokamy, jako oliva obtížená plody, jako cypřiš pnoucí se do oblak.
Když z rukou kněží přijímal části obětí, sám stál u ohniště oltáře: kolem něho věnec bratří jako cedrové ratolesti na Libanonu, obklopen jimi jako výhonky palmy.
Pak sestoupil a pozdvihl ruce nad celou obcí izraelských synů, aby svými rty dal požehnání Páně a honosil se jeho jménem. Tu podruhé se klaněli a přijali požehnání od Nejvyššího. Nuže tedy, velebte Boha všehomíra, který všude dělá podivuhodné věci, který dává vzejít člověku z mateřského lůna a jedná s ním podle své vůle. Nechť nám dá radost do srdce a popřeje za našich dnů pokoj v Izraeli po všechny věky. S námi nechť zůstává jeho přízeň a za našich dnů ať nás vysvobodí.
Blažený, kdo o tom přemítá, zmoudří, kdo si to vezme k srdci. Bude-li to dělat, všechno zmůže, neboť světlo Páně je jeho vůdcem.
Zpěv po prvním čtení 1 Kor 2, 4.2
Moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti. * Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.
V. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. * Přesvědčoval.
Druhé čtení a zpěv po druhém čtení, Římský breviář, 4. října.
Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.
Ranní chvály
Hymnus
Ty, Otče menších bratří, rád,
Františku, dej nám, sluhům svým,
tvých zlatých příkazů i rad
dbát se srdcem vždy poslušným.
Od tebe chcem se naučit,
jak v chudobě a střídmě žít,
a od těch, co jen k světu lnou,
nést třeba výsměch s potupou.
Ať láska k Pánu plamenná,
kterou jsi hořel v srdci svém,
též naše srdce studená
roznítí mocným plamenem.
Ty rány Vykupitele,
které jsi nosil na těle,
učiň ať v hloubi mysli své
s vděčnými city nosíme.
Snahou o bližních spasení,
dej, ať jsme stále vedeni.
Ať neodradí od těch snah
nás nebezpečí ani strach.
Pomoz nám, svatá Trojice,
ať příkazy, jež od Otce
našeho máme, plníme
vždy horlivě a upřímně. Amen.
1. ant. Byl shledán dokonalým a spravedlivým a v čase hněvu se stal usmířením.
Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.
2. ant. Vždy měl v ústech Hospodinovu chválu, zval všechno stvoření ke chvále Stvořitele.
3. ant. Pán povýšil pokorného a oslavil ho ve všech končinách země.
Krátké čtení Gal 1, 15–16.24
Bůh si mě už v lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, že mi zjeví svého Syna, abych o něm kázal radostnou zvěst pohanům. A ti chválili kvůli mně Boha.
Zpěv po krátkém čtení Žl 84 (83), 3
O. Mé srdce i mé tělo * s jásotem tíhne k živému Bohu. Mé srdce.
V. Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních, * s jásotem tíhne k živému Bohu. Sláva Otci. Mé srdce.
Ant. k Zach. kant. Radoval se, že má účast na utrpení Kristově, a nyní radostně jásá, že se mu slavně ukázal. (Srov. 1 Petr 4, 13)
nebo: František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.
Prosby
Kristus Pán dal skrze svou krev život církvi a nás povolal k následování svatého Františka. Pokorně ho prosme a volejme:
Zachovej nás, Pane, ve své svaté službě.
Tys přišel hlásat chudým radostnou zvěst, uč nás, abychom šířili tvé království slovem i skutkem
– a účinně obnovovali tvou církev.
Ty jsi světlo národů a učitel svatosti, dej, ať se pevně držíme pravé víry
– a zvěstujeme tvé jméno po celé zemi.
Tys dal svým učedníkům přikázání lásky a přikazuješ jim horlivě ho zachovávat,
– pomoz nám, abychom prokazovali dobro všem lidem.
Moudrosti věčného Otce, osvěť náš rozum,
– abychom zůstávali v tvé lásce a vždy smýšleli správně a svatě.
Kriste Spasiteli, ty jsi se nestyděl pracovat svýma rukama, řiď proto práci našich rukou,
– aby všichni viděli naše dobré skutky a velebili našeho Otce v nebesích.
Otče náš.
Závěrečná modlitba
Bože, tys povolal našeho svatého Otce Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna…
Modlitba uprostřed dne
Žalmy z doplňovacího cyklu, pokud však slavnost připadne na neděli, žalmy nedělní z 1. týdne.
Dopoledne
Ant. Udělal jsem ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí Kristu. (1 Kor 9, 19)
Krátké čtení Flp 3, 7–8
V čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista.
V. Nic stvořeného nemohlo mě odloučit od Boží lásky,
O. která se zjevila v Kristu Ježíši.
V poledne
Ant. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. (Mt 5, 3)
Krátké čtení Mt 6, 19–21
Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. Shromažďujte si však poklady v nebi, kde je mol ani rez nekazí a kam se zloději nemohou prokopat a krást. Vždyť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
V. Já jsem jen chudák a ubožák,
O. ale Pán se o mě stará.
Odpoledne
Ant. Uchvátil mě Kristus Ježíš; tak na sobě poznám jeho a účast v jeho utrpení, a chci mu být podobný ve smrti. (Srov. Flp 3, 12.10)
Krátké čtení Gal 2, 19–20
Skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.
V. Srostli jsme s Kristem tak, že jsme mu podobní v jeho smrti,
O. budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání.
Druhé nešpory
Hymnus
František, perla milosti,
vzor těch, kdo poníženi jsou,
dosáhl věčných radostí
a skví se slávou nebeskou.
Pokorný, prostý, přímý byl,
mír miloval a nad vše ctil,
v nádobě křehké byl to žár,
jenž zářil světu a jej hřál.
Spokojen s vetchým oděvem,
hřál všechny Ducha plamenem,
v něm roztál krunýř ledový,
když nosil rány Kristovy.
Nahý a chudý přišel v svět,
bohat se vrátil k Bohu zpět,
rozséval dary ctností svých
a hojil rány nemocných.
Všem známý Otče chudoby,
dej, ať jsme chudí smýšlením,
vyrvi nás z jícnu záhuby
a uveď k sborům nebeským.
Ať Otce, Ducha Svatého
i Syna chválí vše a ctí.
Pro ctnosti Otce našeho
kéž dojdem věčných radostí. Amen.
Žalmy
1. ant. Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. (1 Kor 2, 2)
Žalm 113 (112)
Chvalte, Hospodinovi služebníci, * chvalte jméno Hospodinovo!
Buď velebeno Hospodinovo jméno * nyní i navěky!
Od východu slunce až na jeho západ * buď chváleno Hospodinovo jméno! –
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, * nad nebesa jeho sláva.
Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, † který trůní na výsosti * a shlíží dolů na nebe i na zem? –
Slabého zdvihá z prachu, * ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat, * vedle knížat svého lidu.
Té, která v rodině byla neplodná, dává bydlet * jako šťastné matce dětí.
Ant. Rozhodl jsem se, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
2. ant. Chci být podobný Kristu ve smrti, a tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání. (Flp 3, 10)
Žalm 146 (145)
Duše má, chval Hospodina! † Pokud žiji, chci chválit Hospodina, * pokud budu, chci opěvovat svého Boha. –
Nespoléhejte na knížata, * na člověka, u něhož není spásy.
Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, * tehdy se zhatí všechny jeho plány. –
Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, * kdo doufá v Hospodina, svého Boha.
On učinil nebe i zemi, * moře i vše, co je v nich.
On zachovává věrnost navěky, † zjednává právo utlačeným, * dává chléb lačným. –
Hospodin vysvobozuje vězně, * Hospodin otvírá oči slepým,
Hospodin napřimuje sklíčené, * Hospodin miluje spravedlivé.
Hospodin chrání přistěhovalce, † podporuje sirotka a vdovu, * ale mate cestu bezbožníků. –
Hospodin bude vládnout navěky, * tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Ant. Chci být podobný Kristu ve smrti, a tak na sobě poznám jeho i moc jeho zmrtvýchvstání.
3. ant. Pán ti bude světlem navěky, Bůh bude tvou slávou.
Kantikum Ef 1, 3–10
Buď pochválen Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, * on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem. –
Vždyť v něm si nás vyvolil ještě před stvořením světa, * abychom byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce;
ze svého svobodného rozhodnutí nás předurčil, * abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista. –
To proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti, * neboť skrze ni nás obdařil milostí ve svém milovaném Synu. –
V něm máme vykoupení skrze jeho krev, * odpuštění hříchů pro jeho nesmírnou milost,
kterou nám tak bohatě projevil * s veškerou moudrostí a prozíravostí: –
seznámil nás totiž s tajemstvím své vůle, † jak se mu to líbilo * a jak si to napřed sám u sebe ustanovil,
až se naplní čas pro dílo spásy: * že sjednotí v Kristu vše, co je na nebi i na zemi.
Ant. Pán ti bude světlem navěky, Bůh bude tvou slávou.
Krátké čtení Gal 6, 14.17b–18
Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi. Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři (a sestry)! Amen.
Zpěv po krátkém čtení Žl 21 (20), 7
O. Hospodin je spravedlivý, * má rád spravedlivé skutky. Hospodin.
V. Spravedlivým zjevuje svou tvář, * má rád spravedlivé skutky. Sláva Otci. Hospodin.
Ant. ke kant. P. M. Hospodin na něho shlédl dobrotivě; povýšil ho z jeho ponížení a pozdvihl jeho hlavu; i podivili se nad ním mnozí a chválili Pána.
nebo: Mou jedinou chloubou je kříž našeho Pána; vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
Prosby
Prosme Boha Otce, zdroj vší svatosti, aby nás příkladem a přímluvou svatého Otce Františka vedl k svatému životu a volejme:
Prosíme tě, vyslyš nás.
Otče svatý, tys učinil ze svého služebníka Františka dokonalého následovníka svého Syna,
– dej, ať i my jdeme v jeho stopách a věrně zachováváme Kristovo evangelium.
Otče svatý, uveď naše kroky na cestu pokoje, kterou nám ukázal náš Otec František,
– abychom upřímně žili v poslušnosti, bez majetku a v čistotě.
Otče svatý, který rozptyluješ pyšné a ponížené povyšuješ,
– dej, ať serafínského Otce následujeme v pokoře.
Otče svatý, tys svého služebníka Františka vyznamenal svatými ranami utrpení svého Syna,
– nauč nás, abychom vždy s radostí kladli svou chloubu do kříže našeho Pána Ježíše Krista.
Otče svatý, tys na prosby svatého Otce Františka udělil milost hříšníkům,
– ukaž milostivě zemřelým bratřím a sestrám světlo své tváře.
Otče náš.
Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.