Naposledy jsme jej poslouchali na semináři služebníků v Brně 30.1.2016

Vyprávění o.Roberta Mayera OFM Conv o svém obrácení a kněžství

klikni ZDE

Minulý rok jsem byla u minoritů v Brně na studentském spolču, na kterém zajišťovala program moje dcera. Tak jsem ji pomohla a měla jsem přednášku o SFŘ. P. Robert mi byl vděčný, přespala jsem tehdy v klášteře a nedalo mi moc práce poznat, jak vzácný člověk P. Robert byl. On měl krátce před tou mojí přednáškou narozeniny a mládež si z něho vystřelila a darovala mu dvě živé ovce. On to bral s humorem, ovečky samozřejmě klášter později daroval chovatelům, ale žasla jsem, jak mladý muž v hábitu naháněl ovečky do provizorní ohrady na dvoře a naprosto vyrovnaně hleděl, jak tato hospodářská bohumilá zvířátka devastují zeleň na klášterním dvoře.
Při přednášce mě jednou napomenul, a to, když jsem řekla, že máme povinnost číst breviář. Řekl:"Ne číst, ale modlit se."
Když jsme se setkali na semináři, bylo to pro mě pohlazení po duši. Přijala jsem od něho svátost smíření a požádala ho, aby odsloužil mši za moje rodiče. Jistě Ti po výčtu těchto mých zážitků bude jasné, že se mě smrt tohoto člověka strašně dotkla. Teď tady sedím u komplu, tečou mi slzy a nemůžu si pomoct.
Proč musel odejít zrovna takový člověk, který tady na Boží vinici mohl odvést ještě tolik kvalitní práce? Prý se říká, když umře mladý kněz, že "má odpracováno". No, musím se uklidnit, vždyť se modlíme "...buď vůle Tvá..."
Pokoj a dobro! Jana Heroutová

Pojď si spolu se mnou zavzpomínat na Roberta, se kterým jsme toho tolik prožily...

Ty fotky vypovídají za vše... https://youtu.be/2kAGbSdLr38

Obrácení P.Roberta Mayera, jak nám jej vyprávěl na posledním svém semináři na konci ledna v Brně Petrinum

P. Robert Mayer OFMConv byl hostem na semináři ministrů v brněnském Petrinu 30. ledna. Působí v brněnském konventu a kromě jiných aktivit vede i Společenství studentů v Brně. V rámci přednášky nám vyprávěl i o svém obrácení a cestě do řádu.  Pokusím se jeho příběh převyprávět, ale určitě to nebude tak bezprostřední a vtipné, jako jeho vlastní vyprávění.

P. Robert pochází z dědiny na Moravě, z vinařské oblasti a byl nadějí svých rodičů, že se jednou ujme dědictví a postará se o vinohrad. Jeho zájem o víru v dětství a v dospívání byl pouze zvědavostí, co vlastně to tam u oltáře rozdávají. První pozvání k obrácení přišlo brzy po té, co se vyučil truhlářem, v době, kdy začal pracovat, po r. 1989. Starší dělníci si vyprávěli o víře a kostele. Všimli si, že mladík i přes předstíraný nezájem pozorně poslouchá a nabídli mu, ať s nimi jde do kostela. Když nechtěl, dali mu aspoň bibli, aby si něco přečetl. Mladík začal od starého zákona, protože mu nikdo neporadil, aby jako začátečník četl nejdříve něco z Nového zákona. Když tam četl jen o krvavých válkách židů, brzy ho to omrzelo a řekl si, že to pro něj nic není.

 Druhé navštívení a hlas, který ho volal ke Kristu, přišel velmi brzy. Zamiloval se do dívenky a ta mu jako správně ješitnému chlapovi provedla strašnou věc. Zapomněla na jeho 21. narozeniny. Pak ještě navíc dala přednost kamarádkám, se kterými šla na diskotéku před procházkou s Robertem. A tak mladík nejdříve nastartoval motorku, vyvětral si hlavu a pak si šel postěžovat babičce. Babička to brala s nadhledem a řekla, že „takových ještě bude“. Když to jako útěcha nezabralo, poslala ho do kostela, ale Robert tvrdil, že tam stejně chodí jen babky, které kdekoho pomlouvají. Navíc byl již od dětství přesvědčen, že faráři nerozumí životu. Babička se ale nevzdala a za farářem ho poslala.

Zeptal se tedy babičky, co má panu farářovi říci. Poradila mu, aby řekl, že se chce připravit k prvnímu svatému přijímání. Děvčata, co chodila do kostela, došla k závěru, že se zbláznil z nešťastné lásky a pan farář se ho zeptal, jestli se bude ženit, když chce jít ke zpovědi a svatému přijímání.

První zpověď P. Roberta byla zaznamenána na papíru formátu A4, který byl po obou stranách hustě popsán. Po rozhřešení se cítil o 100kg lehčí a šťastný. Dál chodil do kostela a mezi kamarády. A pak slyšel vnitřní hlas „půjdeš na faráře“. Řekl si, že je to nesmysl, vždyť nemá ani maturitu, a tak ten Boží hlas nebral vážně. Před takovým hlasem ale člověk neuteče. Další pozvání přišlo při práci s pilou, když uslyšel „půjdeš do řádu“. Bylo to jen rok a půl po jeho biřmování. Vypnul pilu, omyl se studenou vodou a řekl si, že tentokrát už utíkat nebude.

Když oznámil mamince, že chce do řeholního řádu, dala si dva pohárky alkoholu a byla úplně namol, protože na to nebyla zvyklá. Babička také nebyla nadšená, ale tatínek v tom neviděl nic vážného a tvrdil, že syn u ničeho dlouho nevydrží a bude tak jako tak za 14 dní zpátky. Určitě se potom postará o domek a vinohrad. Když se syn nevracel, jeli rodiče do kláštera, vezli dobroty a byli přesvědčeni, že to syna zláká zpět na rodnou hroudu, o kterou se postará. Neuspěli. P. Robert nejen že v řádu zůstal, ale poslechl i výzvy, aby se stal knězem.

V tomto životním příběhu P. Roberta bylo několik Božích zásahů, které upevnily mladíkovo přesvědčení, že jeho cesta k Bohu je správná. Starý kněz, který ho připravoval na první svaté přijímání, byl v době jeho rozhodnutí pro řeholní život již z vesnice pryč. P. Robert věděl, že ten by mu určitě jeho rozhodnutí rozmlouval, ale nový kněz ho podpořil. Dalším Božím řízením byl i výběr biřmovacího jména. Tatínek, děda i pan farář se jmenovali František a tak se mladík ptal, zda nějaký svatý František existuje. Tehdy totiž o něm nic nevěděl. Dnes nejenom, že o svatém Františkovi ví mnoho, ale také sv. František se určitě raduje v nebi z takového bratra.

Pokoj a dobro! Jana Heroutová